Orel jednota
Brno-Žabovřesky

Křesťanská kulturní
a sportovní organizace

Kontakt:
Josef Červenka
starosta jednoty

telefon: +420 776 842 033
e-mail: brnozabovresky@orel.cz

korespondenční adresa:
Stránského 26,
Brno, 616 00

IČ: 04282817
Číslo účtu: 2500849640/2010

Naše kroje
Květen 2016: Nové dětské kroje na Farním dni
 
Ten krásný jarní den měl tři půvaby navíc. K příležitosti Farního dne
v Žabovřeskách doslova vykvetly jako růže tři sestřičky Maliňákovy. Helenka, Jitka a Hanička se nastrojily do svých dívčích krojů, nově ušitých podle krojového kompletu, který v mládí oblékala jejich babička. Úsměv z tváří jim nevzalo ani drobné nepohodlí, stání a cesta do kostela. Předání obětních darů při mši svaté se neslo zvláště slavnostně. Děvčata měla na hlavě vyvázané šátky. Na ručně vyšívaných rukávcích s kordulkou splýval hedvábný šátek s třásněmi. Vrchní hedvábná sukně a zástěra lícovaly se třemi škrobenými spodničkami. Ke kroji patřil i bíle vyšívaný kapesníček. Všem třem děvčatům kroj velmi slušel.
Autor: Orel jednota Brno-Žabovřesky
 
Žabovřeská tradice: kaple, hody a kroje
 
Termín hodů v dané obci připadá vždy na svátek zdejšího patrona, souvisí se zasvěcením místního kostela nebo kaple. Starobylá kaplička svatého Václava v centru starší zástavby Žabovřesk dlouhá léta svátek svého patrona nesměla přiznat. Kolemjdoucí mohli jen přemýšlet, zda se uvnitř něco děje?
Dočkala se až nyní, kdy se do městské části Žabovřesky vrátila připomínka patrocinia této nevelké církevní stavby. Připomínka veřejná s pozváním všem, kteří mají v Žabovřeskách svůj domov i hostům, s prosbou o požehnání obci od patrona kaple. Na kapličce se dočtete, že byla postavena na náklady místních obyvatel za přispění dobrodinců. Proto u nás v Žabovřeskách je setkání u kaple mimořádně i stvrzením pokračování jejich odkazu.
Stěžejním bodem programu hodů je slavnostní hodová mše s účastí krojovaných. Volitelná bývá hodová komunikace se samosprávou, popřípadě jiné místní zvyklosti. Hody vrcholí tanečním vystoupením krojovaných pod májí. „Latinskou mší“ nás Moravanů, tedy společnou položkou, se kterou se zpravidla setkáte na hodech v desítkách obcí a městeček na Moravě, je pásmo Moravská beseda.
Odlišnosti v choreografii Moravské besedy nejsou velkou překážkou, takže, když už jednou Moravskou besedu umíte, můžete si ji zatancovat kdekoli jinde, třeba jako host. Po oficiálním programu hodů následuje zábava pro veřejnost s hudbou a tancem. Je zřejmé, že hodová zábava není jen tak obyčejná tancovačka při dechovce. Zpestřením může být cimbálová muzika, popř. provedení Moravské besedy v podání „seniorů“ (účastníků dřívějších ročníků hodů), nebo taneční hry.
Většinu z toho, nebo aspoň to podstatné, bychom rádi vrátili do života i u nás v Žabovřeskách.
Ozdobou hodů bývají místní kroje. V Žabovřeskách se běžně nosily tradiční lidové oděvy v historicky nedávné době. V průběhu 19. století odložili selský oděv muži, počátkem 20. století i ženy. Ještě dlouho se částečně používaly některé kusy starších oděvů (krojů) na všední den. V průběhu 20. století se uchovávaly a obnovovaly prakticky už jen krojové komplety určené ke slavnostním příležitostem. Ztratily tak kontinuitu s běžným životem a dovolit si je mohli jen někteří. Jejich používání utrpělo světovými válkami a zejména zubem času.
Okruh příznivců lidových tradic vnímá kroj jako vyjádření příslušnosti k určité komunitě ale současně i jako výraz postoje k nesplynutí s davem.
Myšlenka krojů nás vrací v čase. Kam se ale vracíme? Rádi bychom navázali na vrcholné období rozkvětu krojů, ještě před počátkem jejich destrukce – zániku. Bohužel to není vždy dobře možné.
Etnografové se orientují zejména dle tzv. pozůstalostních soupisů nebo ověřených zobrazení prokazatelně časově datovaných kusů oděvů, pokud nejsou tyto přímo zachovány v depozitářích muzeí. Někdy bývají k dispozici alespoň jejich relevantní popisy.
Složení a vývoj oblečení se vždy vztahuje k dané lokalitě, komunikuje s okolními sídly, zejména dle spádovosti (farnosti), odpovídá zemědělskému nebo zemědělsko-řemeslnému či městskému rázu obce nebo místa. Použité materály odpovídají jejich dostupnosti v dané oblasti. Určující je účel použití oděvu. Z variant, které lze takto nalézt a rozlišit (pracovní, sváteční, polosváteční…) jsou pro současné účely reprezentace zhotovovány především kroje pro slavnostní příležitosti – hody, přehlídky, slavnosti apod.
Existence regionálních krojů je společným rysem na Moravě, v lokálním měřítku to platí i pro městské části města Brna. Nic obdobného nelze potkat v Praze, Ostravě, Plzni ...
V tomto ohledu je Brno velmi specifické. Kroje na Brněnsku se vyznačují jednotou i mnotvárností. Jednota střihů, materiálů a technologií je v dynamickém vztahu s mnohotvárností detailů, s výběrem použitých ozdob a s prvky lokálního významu. V tomto ohledu nemohly žabovřeské kroje překvapit jinak, než příjemně. Od počátku bylo zřejmé, které zásady nelze porušit v kontextu západobrněnských krojů. Cílem, nikoli vedlejším, zároveň bylo, aby byly slušivé, aby v nich ženy dobře vypadaly. Příprava krojů probíhala mnohem delší čas, než bylo trvání samotných hodů. Při obnovení žabovřeských krojů byly zúročeny dlouholeté konzultace s odborníky Etnografického ústavu MZM (dr. M. Ludvíková a další) a studium rozsáhlé fotodokumentace v muzeu a písemných pramenů:
Ludvíková, M., Kroj brněnského venkova, Středisko kultury Brněnska,
2. vyd., Brno, 1990.
Vlasáková, O., Brno-Žabovřesky, historie a současnost, Vydalo ZMČ
Brno-Žabovřesky, nedatováno (cca 1996).
Součásti mužského slavnostního kroje v Žabovřeskách: bílá plátěná krojová košile, tmavomodrá vesta (dyftýn, sukno, nebo podobná látka) s kovovými knoflíky, bíle vyšívaný plátěný kapesník, černé kalhoty a boty, černý kulatý klobouk se stuhou, popř. se stárkovským zdobením – honosnou vazbou z rozmarýnu, mašliček a květů, známou v Žabovřeskách, Komíně i Jundrově, které společně tvořily dlouho jednu farnost.
Součásti ženského slavnostního kroje v Žabovřeskách: sada šesti do tuha škrobených bílých plátěných spodniček lemovaných plátnovou krajkou a vrchní sukně. Vyžehlené sukně jsou poskládány do menších pravidelných záhybů. Sklady vrchní sukně přesně zapadají do skladů nejdelší spodničky. Nejsvátečnější a též nejnákladnější vrchní sukně se zhotovují ze sametu, nebo také z hedvábí. K polosvátečním příležitostem (na tanec) se vrchní sukně pořizovaly z potištěného kartounu – bavlněné látky s jemným vzorkem. Všechny typy vrchních sukní zdobí jeden nebo dva vodorovné prýmky a zvýrazněné lemování okraje, obojí v kontrastní barvě. Délka sukní sahá do poloviny lýtek a jejich šířka je alespoň pětinásobná vzhledem k délce. V Žabovřeskách je typická široká zástěra (z dvojité šíře) z jednobarevného hedvábí, shodné délky se sukní, hladká. Jemná pastelová barva zástěry ladí se sukní a s ostatními součástmi a doplňky. Na nohou mají ženy punčochy a černou uzavřenou obuv. Na hlavě pak vyvázaný červený vídeňský šátek, na krku hedvábný šáteček s delšími třásněmi, vyšívaný nebo vytkávaný. Ženy, stejně jako muži, mají bíle vyšívaný kapesník. Dále se oblečení liší, jde-li o svobodnou nebo vdanou ženu. Svobodná má oblečeny rukávce s kordulkou a kolem krku do vlnek nakulmovaný krajkový krézl. Plátěné rukávce košilového střihu mají na baňkách a taclích bílou výšivku, provedenou dírkovou a plnou technikou. Starší kordulky byly sametové, pozdější brokátové. Všechny jsou pojednány prýmky, skládanou stuhou a šněrováním, podšívkované, vyztužené kosticí. Vzadu nad sukněmi se nesou malé šůsky. Vdaná žena nosí upnutý kabátek s dlouhým rukávem a malým stojáčkem, tzv. kacabajku, se zapínáním ke krku, zdobenou drobnými knoflíčky a krajkou a skládanými krátkými šůsky na zadním dílu. Kacabajky s vatovanými rukávy se pořizovaly z drahých hedvábných i jiných látek, např. ze sametu. Byly podšívkované. Dnešní lehké kacabajky jsou z pracího materiálu, jejich rukávy jsou stejně objemné.
Autor: Orel jednota Brno-Žabovřesky
 
Září 2015: Svatováclavské hody v krojích
 
Krojové spektrum na prvních obnovených Svatováclavských hodech v Žabovřeskách bylo pestré, v krojích se zúčastnilo celkem deset párů dospělých a nadto děti.
Početně dominantní zůstaly dle očekávání krásné, precizně připravené kroje našich přátel z Komína, kteří s námi nacvičili Moravskou besedu. V průvodu byli krom nich i další krojovaní z komínské chasy. Na komínských bylo vidět, že jsou v krojích jako doma. Nedávné Vavřinecké hody v Komíně se konaly v podmínkách nějvětšího letního horka. Vydržet v kroji zvládli jen stateční.
K orelským Svatováclavským hodům v Žabovřeskách bylo počasí už mnohem vlídnější. To ocenili zejména ti, kteří absolvovali hodové veselí oblečeni v krojích poprvé. Premiéru měly i nově pořízené žabovřeské kroje. Pro hody v Žabovřeskách jsou, tak jako by tomu bylo kdekoli jinde, srdeční záležitostí vlastní místní kroje. K vidění byly dva sezdané páry v nových krojích a jedna svobodná dívka v novém kroji ze Žabovřesk.
Počty krojovaných žen umožnily doplnit dva kroje ze Starého Lískovce, které nám ochotně zapůjčila spřízněná Jednota Orel Brno-Starý Lískovec.
V průvodu byly i děti v krojích z Líšně a jedno děvče v souborovém kroji. Cestou zapojení dětí do účasti na hodech bychom se napříště rádi vydali, bude-li zájem a podpora rodičů dětí.
Uvedený výčet krojů na hodech se věnoval převážně krojům žen a dívek. Barvité kroje komínských jednoduše nepřehlédnete a nadýchané kroje žabovřeských také ne. Pravidelné varhánky na sukních ze Starého Lískovce nezůstaly pozadu. Jednotícím doplňkem všech žen v krojích byli muži v elegantních tmavých západobrněnských vestách a kloboucích. Všem kralovaly zdobené klobouky stárků z Komína, zjevně napovídající o tamních zahradnických tradicích. Nemůžeme vynechat ani tento detail, navazující na každodenní život našich předků. Svůj pot i um dovedně skloubili s bohatstvím, které poskytovala zdejší zemědělská krajina. Je nám ctí jejich odkaz přijmout a připomínat.
Autor: Orel jednota Brno-Žabovřesky.
 
Květen 2015: Návrat krojů do Žabovřesk
 
Všimli jste si, že se do Žabovřesk po desítkách let vrátily kroje?
Na jaře, na slavnosti Panny Marie pomocnice křesťanů, zde nazývané farní den, nesli při mši svaté obětní dary tři krojovaní: manželský pár s dcerou. Součástí odpoledního programu v salesiánském centru bylo i představení jejich krojů.
Na slavnost byly připraveny původní kroje, pocházející ze Žabovřesk, nošené v Žabovřeskách, pro vdanou ženu, svobodnou dívku a mužský kroj. Jednalo se většinou o zdejší originály, po léta uchovávané v depozitu. Pouze některé krojové součásti, které nebyly k dispozici, jsme nahradili vypůjčkami starších i novějších kusů z blízkého okolí.
Nošení krojů odpovídajících rodinnému stavu chceme i nadále podporovat. Popišme si proto složení jednotlivých sestav.
Siluetu ženy podporuje sestava šesti škrobených bílých plátěných sukní. Velmi sváteční vrchní sukně se nazývá plyška, je ušitá ze sametu. Zadní díl sukně tvoří početné sklady. Na těle je oblečena přiléhavá černá kacabajka, doplněná hedvábným šátkem s třásněmi a hedvábnou zástěrou. Korunu kroje tvoří na hlavě vyvázaný vídeňský šátek.
Tradiční oblečení s rukávci bývalo vyhrazeno svobodným: Dívka má na spodničkách taftovou vrchní sukni a hedvábnou zástěru. Zdejší rukávce se vyznačovaly bílou plastickou a dírkovou výšivkou na poměrně malých baňkách. Kordulka je brokátová, mohla by být i sametová. Šáteček ve výstřihu je hedvábný, s třásněmi. Kulmovaný krajkový krézl kolem krku je pozůstatkem časově mnohem vzdálenějšího krojového kusu, trojcípé tzv. půlky. I svobodná dívka má na hlavě vyvázaný vídeňský šátek. Obě ženy mají černou uzavřenou obuv s punčochami. Příležitostně, např. při fotografování, bývalo zvykem „mít něco v ruce“, např. kapesníček, bíle vyšívaný.
Decentní tmavomodrá vesta muže je ušita dle „brněnského“ střihu. Zdobí ji pouze řada kovových knoflíků. Košile je bílá, kalhoty tmavé. Celek doplní černý klobouk se stuhou. K mužskému kroji patří vysoké boty nebo tmavé polobotky.
Ano, to jsou ty kroje, které jste viděli na plakátech a letáčcích.